Historie Šolcova statku v datech

6. 8. 1810

Při bouřce sjel blesk do „Šolcového statku na Předměstí“, který celý shořel. Z této kusé dobové zprávy usuzujeme, že byl současný dům vystaven místo staršího, rovněž dřevěného, předchůdce.

5. 9. 1811

Rolník Josef Šolc dokončuje stavbu roubené, dodnes dochované ústřední budovy statku.

23.12.1838

V přízemní sednici statku (dnešní výstavní síň) se narodil básník Václav Šolc.

20. 5. 1855

Umírá potomek zakladatele hospodářství, Jan Šolc. Majetek se rozděluje mezi jeho 3 syny – Jana, Josefa a básníka Václava Šolce.

1855 – konec 19. století

Hospodářství v rukou vnuků zakladatele upadá. Rod Šolců se zadlužuje a posléze je nucen opustit statek. Nejstarší sourozenec básníka, Jan Šolc, neunesl tento životní nezdar a na půdě statku spáchal sebevraždu oběšením.

14.7.1871

Básník Václav Šolc umírá na výminku své matky (dnešní kuchyně).

Okolo let 1900 - 1930

Na Šolcově statku se rychle střídají majitelé, budova nakonec slouží nedaleké kartáčovně jako skladiště. Neobydlené stavení chátrá.

30. léta 20. st - 1950

Šolcův statek kupuje obchodník Karel Samšiňák. Dům ožívá četnými aktivitami. Majitelův tchán, Jan Havlík, tu pečuje o zahradu, v patře Samšiňákův syn Josef provozuje fotografický ateliér, dnešní výstavní síň se stává skautskou klubovnou.

1950

Samšiňákovi jsou nuceni statek opustit, když sem město Sobotka  sestěhuje několik nájemníků. Těm dům poskytuje jen velmi nuzné ubytování. O stavení nikdo nepečuje, proto chátrá.

3.5.1958

Šolcův statek se ocitá na seznamu nemovitých kulturních památek.

1958 - 1963

Šolcův statek je rekonstruován z rozpočtu Státní památkové péče. Stavební práce postupně organizují architekti Josef Bušek, Břetislav Štorm a Jan Lacina. Oprava se provádí nekvalitně, což později způsobuje vážné technické problémy.

1963 - 1971

Na statku je obýván jen obecní byt v přízemí, zbytek objektu slouží jako depozitář muzea. Nedávno opravené stavení znovu chátrá, podlahy napadá dřevomorka, neudržovaná došková střecha dosluhuje.

1967

Dochází k ojedinělému pokusu zpřístupnit Šolcův statek veřejnosti. Historička umění Naděžda Melniková Papoušková tu instaluje a zahajuje výstavu „Primitivní malíři“.

1971

Garsonieru v přízemí město pronajímá dr. Karlu Samšiňákovi. Ten se o bývalý rodinný majetek začíná starat jako o vlastní : iniciuje opravu doškové střechy, chemicky likviduje dřevomorku, elektrifikuje místnosti v patře, přízemní sednici připravuje pro trvalé provozování galerie.

1.7.1974

Karel Samšiňák na statku zahajuje výstavu běloruského výtvarníka J. N. Tichanoviče. Od tohoto okamžiku funguje zdejší galerie nepřetržitě až do současnosti.

1990

V rámci restitucí se Šolcův statek vrací do soukromého vlastnictví dr. Karla Samšiňáka.

1990 - 2005

Na statku se projevují nedbale provedené opravy z let 1958 – 1963. Do špatně izolovaného podloží proniká vlhkost, nekvalitní řezaný šindel rychle trouchniví, hnijící základové trámy způsobují narušení statiky objektu, podlahy zachvacuje dřevomorka.

2005

Dr. Karel Samšiňák předává dům svému synovi dr. Janu Samšiňákovi. Vzniká občanské sdružení Přátelé Šolcova statku, které slibuje pečovat o dům. Poněvadž tento jeho záměr skončí naprostým nezdarem, sdružení (později spolek) se nadále zaměřuje už jen na pořádání výstav v ústřední budově statku.

2006 - 2009

Na náklady Karla a Jana Samšiňáka (s 10% přispěním státu) se uskutečňuje generální rekonstrukce celého areálu. Stavbu řídí Ing. Petr Zajíček a provádí především firma Durango s.r.o. Liberec pod vedením Ing. Petra Švermy a Jiřího Mazucha.

2.8.2008

Dr. Karel Samšiňák umírá v hospici v Prachaticích.

5.7.2009

Výstavní síň v roubence je slavnostně pojmenována na Galerii Karla Samšiňáka.

6.7.2009

V areálu statku se otevírá další výstavní prostor. Vzniká ještě z popudu Karla Samšiňáka adaptací bývalé maštale na lapidárium. Jako první zde vystavuje sochař Petr Kavan.

2014

Jan Samšiňák u notáře sepisuje darovací smlouvu, kterou se Šolcův statek po jeho smrti nebo až přestane na správu areálu stačit, převede do vlastnictví Regionálního muzea a galerie v Jičíně.

28.8.2015

Spolek Přátelé Šolcova statku končí své působení v objektu. Od této chvíle veškeré výstavy na statku pořádají výhradně jeho tehdejší majitelé, manželé Sylva a Jan Samšiňákovi.

26.9.2015

Jako vzkaz pro budoucí generace se na tajné místo v areálu statku vkládá zatavená měděná schránka s materiály, dokumentujícími celou dosavadní historii statku.

12.6.2023

Hospodář Jan Samšiňák prodělává srdeční infarkt, po kterém už není zdravotně způsobilý o Šolcův statek nadále pečovat. Proto vchází v platnost dohoda viz r. 2014 výše.

9.2.2024

Šolcův statek je oficiálně převeden do vlastnictví Královéhradeckého kraje s tím, že se jeho správcem a provozovatelem stává Regionální muzeum a galerie v Jičíně.