Životopis prof. Papouškové

Prof. Papoušková se narodila 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě. Pocházela z gruzínského knížecího rodu Bagrationů, jehož nejznámější člen bojoval jako ruský generál v napoleonských válkách. Na moskevské univerzitě vystudovala dějiny umění a literatury. V Moskvě se také seznámila se svým druhým manželem, historikem PhDr. Jaroslavem Papouškem (1890-1945), jenž tu za 1. světové války působil jako tajemník T. G. Masaryka. S J. Papouškem se roku 1919 přestěhovala do Prahy, kde si své vzdělání rozšířila o studia literatury a národopisu. Po nějaký čas studovala i v Paříži.

Za 2. světové války se spolu se svým manželem aktivně zapojila do protiněmeckého hnutí. Působila především v odbojové skupině českých novinářů, představované Františkem Bauerem a Václavem Königem. Většinu odbojářů Němci již na začátku války pozatýkali. Jaroslav Papoušek byl odhalen v prosinci r. 1941 a i se svou manželkou uvězněn na pražské Pankráci. Zatímco prof. Papouškovou v létě 1942 pro nedostatek důkazů propustili, Jaroslav Papoušek putoval do Terezína a odtud do rakouské káznice v Subenu, kde zahynul 18. ledna 1945.  V těžkých válečných časech, jež prof. Papoušková přečkávala v hmotném nedostatku, jí obětavě pomáhal malíř Jan Zrzavý.

Po válce se prof. Papoušková naplno vrátila ke svému oboru, ke kunsthistorii. Proslula především jako autorka řady studií o české lidové kultuře a o výtvarném umění (viz níže tabulka „Výběr z publikací prof. Papouškové“). Zasazovala se o uznání mnoha mladých, na počátku své tvorby zcela neznámých výtvarníků. Pořádala např. první samostatné výstavy malíře Vladimíra Komárka (1928 – 2002). Svými odbornými statěmi a vystoupeními podporovala a do obecného povědomí uváděla četné umělce z nastupující generace sochařů – keramiků (Martu Taberyovou, Hanu Benešovou). Úzké přátelství ji pojilo s osobnostmi českého výtvarného umění, krom již zmíněného Jana Zrzavého například s rodinou Radových (malíř Vlastimil, sochaři Pravoslav, Jindřiška a Šárka).

Do Sobotky ji v šedesátých letech přivedl Karel Samšiňák. Prof. Papoušková tu pak organizovala a zahajovala několik výstav, zejména na Šolcově statku, v knihovně a v knihkupectví. Účastnila se Šrámkových Sobotek a přispívala do Zpravodaje Šrámkovy Sobotky. Její společenská povaha a smysl pro humor ji vynesl do funkce předsedkyně víceméně recesistického „Klubu dejvicko-soboteckého přátelství“, který vznikl jako parafráze na komunistickým režimem protěžovaný „Svaz československo–sovětského přátelství“.

Prof. Naděžda Melniková – Papoušková zemřela 10. července 1978 v Praze. Urna s jejím popelem je uložena na soboteckém hřbitově, v hrobce rodiny Samšiňáků.