Hana Benešová
*16. 2. 1930 Praha
† 6. 1. 2006 Praha
Sochařka, keramička. Vystudovala Státní školu keramickou v Praze (1945 – 1948) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (1949 – 1954, ateliér prof. Otty Eckerta). Po studiích pracovala jako výtvarnice Vývojového střediska n.p. Duchcovský porcelán. Později se věnovala především užitkové a dekorativní keramice, kterou tvořila ve svém ateliéru v Úvalech. Současně působila i jako učitelka výtvarné výchovy. Ačkoli navštívila Šolcův statek nejvýš jednou v životě a prvně tu vystavovala až posmrtně, přesto neodmyslitelně patří k „Lidem Šolcova statku“ – viz níže.
Hana Benešová má ve složce „Lidé“ na webu Šolcova statku zcela zvláštní postavení – na statku totiž nikdy nebyla. Vlastně jednou asi ano, při příležitosti ukládání urny prof. Papouškové do hrobu rodiny Samšiňákovy. Profesorka Papoušková hraje v tomto příběhu významnou roli a to hned několikrát. Karel Samšiňák se s ní přátelil dlouhá léta, setkával se s ní nejen v Sobotce, ale navštěvoval ji i v jejím dejvickém bytě. V posledních letech jejího života se jí snažil pomáhat, stejně jako Hana Benešová. Ta se s profesorkou Papouškovou poprvé potkala na společné výstavě mladých keramiků v Botanické zahradě v Praze začátkem 60. let a od té doby byla paní profesorka rádkyní a kritičkou mladé výtvarnice. A hlavně ji vedla k tomu, aby vystavovala.
Hančina dcera Sylva vzpomíná, jak v roce 1974 přišla máma domů a řekla: „Byla jsem u profesorky Papouškové, chce, abych vystavovala v Sobotce a to buď v prodejně Kniha (ta sloužila i jako výstavní síň; sídlila v přízemí Šrámkova domu, kde je dnes infocentrum) nebo na statku u doktora Samšiňáka.“ Tady se Hanka zle zatvářila a pokračovala: „Přece nebudu vystavovat v nějaké soukromé chalupě, kam nikdo nechodí!“ Sylva jí to, pochopitelně, vřele odsouhlasila. Kdyby tenkrát věděly...
Výstava v Sobotce se konala v roce 1975. Sylva, tehdy gymnazistka, o prázdninách pracovala jako průvodkyně na nedalekém hradu Kost. Brigádu jí vyjednal Karel Samšiňák. V té době, ale v jiném měsíci, tam prováděl i jeho syn Jan. Samozřejmě se tam občas potkali. Pak se neviděli více než 30 let, až do roku 2007, kdy na Šolcově statku vystavovala Hančina celoživotní kamarádka Alena Antonová. To už Hana nežila a Karel Samšiňák předal statek synu Janovi, i když se kulturního dění nadále účastnil. Sylva se kvůli Aleně podívala na web statku, našla tam článek Karla Samšiňáka o prof. Papouškové a prostřednictvím bývalých kastelánů z Kosti vznesla na Honzu dotaz, zda by nechtěl text doplnit o fotografie paní profesorky z výstav její maminky, které profesorka Papoušková zahajovala. Honza chtěl. Sylva je sice slíbila dodat, ale pak nějak k probrání množství fotografií nenalézala čas. Až jednou jí do práce přišla SMS: „Tak kde jste? Sedím tu jako puk.“ Ta zpráva evidentně patřila někomu jinému, což Sylva Honzovi napsala a po takto obnovené komunikaci už konečně vybrala fotky viz zde. Honza si pro ně přijel do Úval a jak vypráví s nadsázkou pro něj typickou – už neodjel. Následně se Sylva stala na Šolcově statku uklízečkou, autorkou plakátů a katalogů, dle potřeby kurátorkou výstav a nakonec po svatebním obřadu na soboteckém městském úřadu i Samšiňákovou Benešovou. Ačkoli jí její máma vždy kladla na srdce, že nechce posmrtné výstavy, Sylva ji jako obvykle neposlechla a v roce 2020 jí uspořádala výstavu v Lapidáriu Šolcova statku. Tak Hana Benešová na Šolcově statku přece jen vystavovala. Možná dobře, že až tehdy, protože potěšila mnoho lidí v jinak dost pochmurném covidovém roce. Během sezony 2020 i přes četná omezení s epidemií spojená „na chalupě, kam nikdo nechodí“ zhlédlo výstavu více než 3 000 návštěvníků.
Katalog k výstavě v Lapidáriu Šolcova statku v Sobotce
Více o výstavě keramiky a porcelánu Hany Benešové na Šolcově statku zde.
Fotografie z výstavy v Lapidáriu Šolcova statku v Sobotce, květen - říjen 2020.
Od nástupu do keramické školy až do konce života strávila Hana Benešová s hlínou přesně 60 let a vytvořila těžko uvěřitelných 12 000 věcí. Soubor jejích prací je uložen v Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze, většina je ale mezi lidmi. Pokud se nerozbijí, mohou tak přinášet radost ještě po staletí.
Hana Benešová milovala zvířata a ta se hojně vyskytovala i v její tvorbě. Obrázek vlevo znázorňuje Hanu s její kočkou Lízou, kterou našel její manžel Tonda v roce 1983. Dalších dosud 6 kocourů a 7 psů postupně našla dcera Sylva, a tak se to v úvalském domě i ateliéru odjakživa hemží psi i kočkami, nalezenci, kteří tu našli nový domov. Sylva pokračuje v této i keramické tradici - na pravé fotografii se současnými kocoury Mariem a Zrzkem.
Fotografie z výstavy v Galerii Karla Samšiňáka, září - říjen 2023. Výstavu z raných prací Hany Benešové v porcelánu, včetně návrhů a kreseb, uspořádala naposledy v roli kurátorky dcera Sylva jako rozloučení s působením manželů Samšiňákových na Šolcově statku.
Katalog k výstavě v Lapidáriu Šolcova statku v Sobotce
Více o výstavě keramiky a porcelánu Hany Benešové na Šolcově statku zde.
Fotografie z výstavy v Lapidáriu Šolcova statku v Sobotce, květen - říjen 2020.
Od nástupu do keramické školy až do konce života strávila Hana Benešová s hlínou přesně 60 let a vytvořila těžko uvěřitelných 12 000 věcí. Soubor jejích prací je uložen v Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze, většina je ale mezi lidmi. Pokud se nerozbijí, mohou tak přinášet radost ještě po staletí. Hana Benešová milovala zvířata a ta se hojně vyskytovala i v její tvorbě. Obrázek vlevo znázorňuje Hanu s její kočkou Lízou, kterou našel její manžel Tonda v roce 1983. Dalších dosud 6 kocourů a 7 psů postupně našla dcera Sylva, a tak se to v úvalském domě i ateliéru odjakživa hemží psi i kočkami, nalezenci, kteří tu našli nový domov. Sylva pokračuje v této i keramické tradici - na pravé fotografii se současnými kocoury Mariem a Zrzkem.
Fotografie z výstavy v Galerii Karla Samšiňáka, září - říjen 2023. Výstavu z raných prací Hany Benešové v porcelánu, včetně návrhů a kreseb, uspořádala naposledy v roli kurátorky dcera Sylva jako rozloučení s působením manželů Samšiňákových na Šolcově statku.